KARBON /kladenské souvrství/
CARBONIFEROUS /kladno formations/

Kladenské souvrství je nejstarší jednotkou plzeňské pánve. Mocnost souvrství v různých částech pánve kolísá. Ke kolísání dochází z důvodu paleoreliéfu pánevního podloží a odlišné intenzity jeho subsidence. Průměrná mocnost se odhaduje na 363,3 m. Z litologického hlediska je souvrství tvořeno brekciemi, arkózami či arkózovými pískovci, prachovci, jílovci a uhlím, které zastupují uloženiny proluviální (sedimenty náhlých přívalových splachů), říční, a rašeliništní makrofacie (Pešek 1996). Sedimentace byla doprovázena intenzivní vulkanickou činností, proto je zde možno nalézt i vrstvy tufů. Kladenské souvrství se dále dělí na starší vrstvy radnické a mladší nýřanské, které jsou od sebe odděleny hiátem v rozmezí spodní bolsov až svrchní astur (Opluštil et al. 2016). 


• Asterophyllites grandis (Sternberg) Geinitz 1855 - velikost kamene 12 x 16 cm, kladenská uhelná pánev, oddělení - svrchní karbon, stupeň - westphal

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Monilophyta - kapradiny, třída: Equisetopsida C. Agardh - přesličky, řád: Equisetales DC. ex Bercht. & J.Presl - přesličkotvaré (synonymum incl. Calamitales), čeleď: Calamitaceae (synonymum incl. Calamostachyaceae), rod: Asterophyllites Brongniart 1828 † (synonymum Asterophyllum), druh: Asterophyllites grandis (Sternberg) Geinitz 1855 †.

Rodem Asterophyllites se ozančuje olistění větví přesličkovitých rostlin čeledi Calamitaceae. Přesličky tohoto rodu rostly převážně na vlhkých až mokřadních stanovištích, kde daly v karbonu základ dnešním uhelným slojím. Měly článkovaný stonek a dosahovaly několikametrové výšky. Listy vyrůstaly na tenkých větvích v přeslenech, byly jednožilné, vzájemně nesrostlé. Jiný rod prvohorní přesličky Annularia se vyznačoval listy, které byly těsně při spodu límečkovitě srostlé. Na vzorku je je zachovalá hustě olistěné ukončení větve.

velikost kamene: 14 cm
stáří: prvohory, karbon (cca 320 milionů let)
lokalita: Kladno, kladenské uhelné doly

Podřízené taxony:

rod Annularia
rod Arthropitys
rod Asterophyllites A.T. Brongniart
rod Astromyelon
rod Calamites
rod Calamocarpon
rod Calamostachys W.P. Schimper
rod Cingularia
rod Mazostachys
rod Palaeostachya
rod Paleostachya Weiss.


• Asterophyllites longifolius (Sternberg) Brongniart 1828, Švermov, odval z dolu Ronna, oddělení - svrchní karbon, stupeň - westphal, radnické vrstvy - radnické souslojí (kladenské souvrství), kladenský revír

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Monilophyta - kapradiny, třída: Equisetopsida C. Agardh - přesličky, řád: Equisetales DC. ex Bercht. & J.Presl - přesličkotvaré (synonymum incl. Calamitales), čeleď: Calamitaceae † (synonymum incl. Calamostachyaceae), rod: Asterophyllites Brongniart, 1828 †, druh: Asterophyllites longifolius (Sternberg) Brongniart 1828 †.

Rod Asterophyllites - jedná se o přesleny jednožilných listů, buď článkovaných, vzájemně nesrostlých, které byly vyvinuté na tenkých větvích přesličkovitých rostlin. Longifolius = dlouze podélný nebo dlouhé křídlo.

Asterophyllites longifolius
Asterophyllites grandis
Asterophyllites equisetiformis
Asterophyllites latifolia?
Asterophyllites scutigera?

Synonymum:
Asterophyllum


• Calamariophyllum sp. - Švermov, odval z dolu Ronna, oddělení - svrchní karbon, stupeň - westphal, radnické vrstvy - radnické souslojí (kladenské souvrství), kladenský revír

Říše: Plantae Haeckel, 1866 - rostliny, oddělení: Monilophyta - kapradiny, třída: Equisetopsida - přesličky, řád: Equisetales - přesličkotvaré, čeleď: Calamitaceae , rod: Calamites Brongniart, 1828 † / Calamariophyllum Hirmer 1927 †.

Nehojné, spíše ojedinělé nálezy prstence srostlých listů z kmínku velké přesličky z okruhu čeledi Calamitaceae, označovaný jako Calamariophyllum, někdy také jako Eguisetum, např. druh Eguisetum ettinghausenii. Rozlišujeme tyto variace - Calamariophyllum crassinervium (Sandberger 1864), Calamariophyllum spatulatus (Zeiller 1895), Calamariophyllum stockmansii (Vetter 1968), Calamariophyllum vaujolyi (Zeiller 1892) a Calamariophyllum (Poacites) zaeforme (Schlotheim 1820). Jedná se vlastně o přesleny - kolínka přesliček Calamites, které se zachovaly v průřezu kmínku. Jde de fakto o "půdorys", pohled shora.

Na obrázku níže je vyobrazení kmínků a jejich průřezů rodu Calamites Brongniart, 1828 †, dnes klasifikované jako rod Calamariophyllum Hirmer 1927 † z šestisvazkového geograficko-botanického popisu pravěké květeny s názvem Pokus o zeměpisně-botanické popsání pravěkého rostlinstva - Pojednání o rostlinopisu v Čechách Kašpara Maria hraběte Šternberka z let 1820 - 1838.


• Calamites undulatus STERNBERG 1820 - velikost kmínku 150 mm, Švermov, odval z dolu Ronna, oddělení - svrchní karbon, stupeň - westphal, radnické vrstvy - radnické souslojí (kladenské souvrství), kladenský revír

Říše: Plantae Haeckel, 1866 - rostliny, oddělení: Monilophyta - kapradiny, třída: Equisetopsida - přesličky, řád: Equisetales - přesličkotvaré, čeleď: Calamitaceae , rod: Calamites Brongniart, 1828 †, druh: Calamites undulatus Sternberg, 1825 †.

Kmeny jsou nepravidelně článkované. Žebra jsou ploché nebo mírně vypouklá, oddělená mělkými rýhami. Bývají obvykle mírně zvlněna. Jsou pokryta jemnou síťovitou kresbou, patrnou pod lupou. Jizvy na horním konci žeber článků jsou dosti velké, kruhovitého tvaru, jizvičky na dolním konci žeber jsou drobné, tečkovité. Větvení je nepravidelné. Jizvy po větvích jsou kruhovitého tvaru, mají 2-3 cm v průměru, opakují se vždy mezi pěti žebry. Do každé jizvy se sbíhají tři žebra.

Zdroj: FLÓRA PRODUKTIVNÍHO KARBONU OSTRAVSKO-KARVINSKÉHO REVÍRU, ÚSTŘEDNÍ ÚSTAV GEOLOGICKÝ, Eva Purkyňová

Některé zdoje uvádějí, že druh Calamites undulatus Sternberg, 1825 † je vnitřní otisk dřevní části a druh Calamites sachsei Stur, 1878 † je vnější otisk jedné a téže přesličky. C. undulatus by měl mít více vlnkovitý povrch kůry. Poměrně často se stává, že druh C. undulatus se zachoval jako 3D výlitek dřeňové duté části. Je to diskutabilní, naše nálezy z jedné, asi půlhodinové návštěvy odvalu Ronny, však zcela jistě představují otisky Calamites undulatus.

Všechny nálezy výše pocházejí z odvalu dolu Ronna, radnické vrstvy - radnické souslojí (kladenské souvrství), kladenský revír - westphal.

Na fotografických kolážích níže je velmi zajímavý nález přesličky druhu Calamites undulatus Sternberg, 1825 †, z odvalů dolu Ronna, jež se zachoval minimálně ve třech vyloupnutých vrstvách a to ve velké noduli - konkreci. Její velikost je v 108 x š 100 x h 80 mm. 2018.


• Corynepteris (Sphenopteris) angustissima (Sternberg 1838) Němejc 1936/38?Pecopteris aspidioides (Sternberg, 1825) Němejc, 1940 - velikost sesky 170 x 135 mm, svrchní karbon, stupeň - westphal, radnické vrstvy - radnické souslojí (kladenské souvrství), kladenský revír

Říše: Plantae Haeckel, 1866 - rostliny, oddělení: Tracheophyta - kapradiny, oddělení: Pteridophyte, řád: Zygopteridales , čeleď: Zygopteridaceae , rod: Corynepteris Baily 1860 †, druh: Corynepteris (Sphenopteris) angustissima (Sternberg 1838) Němejc 1936/38? †.

Říše: Plantae Haeckel, 1866 - rostliny, oddělení: Monilophyta - kapradiny, třída: Botryopteridiopsida Doweld †, řád: Pecopteridaceae Göpp. †, rod: Pecopteris (Brongn.) Sternb. †, druh: Pecopteris aspidioides (Sternberg, 1825) Němejc, 1940 †.

Rostliny se zachovaly ve vrstvě tufitu - sopečného popela, který kdysi v prvohorách zasypal tehdejší tropický prales. Díky tomu se celé rostlinné společenstvo, které obývalo území dnešních Čech, zakonzervovalo a vznikla z něj jedna z našich českých uhelných slojí. Ve vrstvě sopečného popela se zachovaly otisky rostlin, ze kterých vzniklo černé uhlí.
Pecopteris aspidioides (Sternberg, 1825) Němejc, 1940 = tlustší listy
Corynepteris (Sphenopteris) angustissima (Sternberg 1838) Němejc 1936/38? = subtilnější listy.


• Laveineopteris tenuifolia (Schlotheim ex Sternberg) Cleal Et. al. † - Švermov, odval z dolu Ronna, oddělení - svrchní karbon, stupeň - westphal, radnické vrstvy - radnické souslojí (kladenské souvrství), kladenský revír

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Pteridospermatophyta Meyen †, třída: Pachytestopsida Doweld †, řád: Pachytestales Doweld †, čeleď: Cyclopteridaceae , rod: Laveineopteris Cleal et al. †, druh: Laveineopteris tenuifolia (Schlotheim ex Sternberg) Cleal Et. al. †.

Synonyma
Filicites tenuifolius Schlotheim
Neuropteris tenuifolia Schlotheim ex Sternberg


• Lepidodendron aculeatum Sternberg, 1820 - výška 70 mm, Švermov, odval z dolu Ronna, oddělení - svrchní karbon, stupeň - westphal, radnické vrstvy - radnické souslojí (kladenské souvrství), kladenský revír

Říše: Plantae Haeckel, 1866 - rostliny, oddělení: Lycopodiophyta Cronquist, Takht. & W.Zimm. - plavuně, třída: Lepidodendropsida , čeleď: Lepidodendraceae H. Potonié, 1893 †, rod: Lepidodendron Sternberg, 1820 †, druh: Lepidodendron aculeatum Sternberg, 1820 †.

Stavbu vnější kůry rodu Lepidodendron tvořili dva druhy pletiv, jejichž pruhy do sebe klínovitě zapadaly, a tím zároveň vyztužovaly celý kmen. Fosilní zbytky kůry z kmenů těchto prastarých plavuňovitých rostlin poznáme velmi snadno podle kosočtverečných listových polštářků (stopy po odpadlých listech), které byly umístěny na kmeni a na větvích v šikmých řadách. Na těchto polštářcích přisedaly malé, úzce čárkovité listy, které záhy odpadávaly. Vedle druhů s malými listy známe i takové, jejichž listy dorůstaly i metrové délky. Uprostřed nebo v horní polovině listového polštářku pozorujeme jizvu po odpadlém listu. Nad listovou jizvou se nachází jizva po tzv. jazýčku, jehož funkce nebyla ještě uspokojivě vysvětlena, ale pravděpodobně zachycoval vzdušnou vlhkost. Druh Lepidodendron aculeatum (laločnatý) má mnoho morfologických variací, z čehož je zřejmé, že jde o podstatně zjednodušený druh, uměle zařazen do systému. Ve skutečnosti jsou jeho variace vcelku pestré a to natolik, že by v systému soudobých rostlin neobstály jako jeden jediný druh, ale zcela jistě by přinejmenším tento druh obsahoval mnoho poddruhových obměn.

Krásně karbonskou stromovitou rostlinu Lepidodendron popisuje Ottův slovník naučný:

Lepidodendron
(šupinák) jest rod předvěkých, obrovských, stromovitých rostlin tajnosnubných z třídy plavuňovitých (Lycopodiaceae), a to z oddělení Heterosporae, z něhož dosud žijí Lepidodendrům příbuzné, ale trpasličí rostlinky (rod Selaginella). Lepidodendra objevují se nejhojněji v době kamenouhelné, a sice zvláště ve zpodním a středním oddělení, kdežto ve svrchním se ztrácejí; nicméně ještě dále i v útvaru permském a naopak zase hlouběji až ve zpodním devonu byly neklamné zbytky Lepidodender nalezeny. Četné zbytky anebo otisky Lepidodender poučují nás dosti důkladně o celé stavbě a vzezření těchto velikánů. Kmeny jejich dosahovaly tlouštky našich obyčejných, jehličnatých stromů, asi středního stáří, a zachovaly se kusy kolik m dlouhé. Rozvětvení bylo však vícekráte až mnohokráte vidličnaté, tak že nejmladší větevky některých druhů silně upomínají na plavuně nyní žijící. Kmeny Lepidodender měly velice silnou koru a uprostřed poměrně slabší, buď pevné nebo duté a uvnitř dření vyplněné, válcovité dřevo, které u některých druhů netvořilo jednolitý válec, ale i z jednotlivých, do kruhu postavených svazků cevních se skládalo. Z tohoto kruhu centrálného vycházely šikmo obloukovitě korou jednotlivé svazky cevní do listů. Dřevo ve kmeni příliš nesílilo, jen někde ukazují se známky dřeva sekundárného, za to přibývalo tlouštky kmenů mohutněním určitých vrstev korových, která v celku, tedy i na povrchu, zůstávala pevnou a pružnou, tak že i na tlustých kmenech zpodiny (polštářky) a stopy listové dlouho neporušeny se udržely a krásně v horninách se zachovaly. Listy pokrývaly totiž celé větve i mladší části kmene nesmírně hustě, těsně vedle sebe stojíce, a byly uspořádány v pěkně šikmých řadách (v parastichách), podobně jako jehlice na větévkách našeho smrku; byly také tvrdé anebo alespoň pevné, avšak poněkud plošší, na způsob listů nynějších jehličnatých rostlin cizích z rodu Araucaria a Podocarpus. U některých druhů měly tvar čárkovito-kopinatý, u některých pak (Lepidodendron dichotomum Stbg. a Sagenaria aculeata Presl.) tvar dlouze čárkovitý, dosahujíce až několik dcm délky a upomínajíce na tuhé listy našeho orobince úzkolistého (Typha angustifolia L.), tak že špičky mladých větví tvořily hustá a silná košťata. Listy na kmeni dlouho vytrvávaly, tak že zpodina listová, t. j. polštářek v koře zapuštěný a silně šupinovitě vypouklý (podobné na mladších, uschlých větevkách smrkových a borových spatřujeme), na kterém seděly, pozvolna se vzrůstem kory několikanásobně se zvětšil a tím po opadnutí listů ještě celý kmen zdola nahoru až k větvím krásně šupinatým zůstával, od čehož také jméno Lepidodendron, t. j. šupinatý strom. Tyto polštářky listové, buď krátce rhombické anebo protáhle vejčité, jsou hladké a se stran poněkud smáčklé, tak že od zpodu středem jich táhne se více nebo méně zřetelný kýl zabíhající nahoře pod vlastní, na venek vyniklou, vždy krátce rhombickou jízvu po opadlém listu. Na dolení polovině této jízvy spatřujeme tři prohlubinky, z nichž prostřední, trochu měsíčkovitá, vyznačuje místo, kudy svazek cevní vbíhal z kmene do listu, kdežto obě postranní vykládají se za značku vzdušné chodby ústící do listu. - Plody těchto rostlin vytvořovaly se v podobě vejčitých nebo i dlouhotáhlých, až kolik dcm dl. šišek, na způsob klasů naší plavuně obecné, jsouce složeny z listovitých, kopinatých šupin, hustě a na tenkém vřetenu spirálně postavených, na jejichž vnitřní, k ose obrácené a k ní přisedající straně dole nacházely se výtrusnice, a to v dolejší části šišek t. zv. makrosporangie a v hořejší části šišek t. zv. mikrosporangie; z oněch vypadávaly makrospory, z těchto mikrospory, t. j. výtrusy, prvé samičí, druhé samčí, obojí v podobě jemného prášku, ačkoliv samičí byly značně větší. Místy usadilo se tohoto prášku (zejm. makrospor) takové množství, že naplňuje leckde vrstvu až kolik cm silnou. Šišky tyto, zvané Lepidostrobus, vyrůstaly na konci tenších větví a po uzrání opadávaly. Tu a tam nacházíme v břidlách i pískovcích a uhlí kamenouhelném a permském jednotlivé, z těchto šišek opadlé, šupinovité listy, jež pod jménem Lepidophyllum byly popsány. Dle rozličného způsobu zachování neb otištění kmenův a větví Lepidodender rozeznávají se a popisují následující tvary: Pěkně šupinaté (polštářky listovými posázené) větve a kmeny, s povrchu, tedy i s pokožkou, pěkně zachované aneb alespoň v té části otištěné, a to: Lepidodendron Stnbg. a Lepidophloios Stnbg. s krátce rhombickými polštářky, Sagenaria Bgt. s protáhlejšími polštářky. - Jménem Bergeria Presl označuje se povrch téhož druhu jako u předešlých, ale bez pokožky, tak že jízva listová tu skoro není patrna. - Jménem Aspidiaria Presl označují se šupinovité, vejčité výplně vnitřního, jemného pletiva v koře přímo pod polštářkem ležícího. Vnitřní vrstvy kory, ve svých otiscích (nebo také výlitcích) dávají tvar tzv. Knorria Sternbg. - Lyginodendron Gourlie, určitý tvar kmene, povstalý zachováním pevnějšího pletiva hlubší kory s vřetenovitě ellipsoidními vypuklinami vyhnilého a horninou odlitého parenchymu jejího. Jenom některé otisky toho druhu mohou se sem počítati. - Otisky a výlitky nejzevnějších částí centrálného dřeva pak nazývají se Aspidiopsis Pot. - Jménem Halonia označeny byly otisky nebo výlitky starších větví s hojnými, ale oddáleně stojícími, okrouhlými pupky nebo důlky po krátkých, opadlých, snad plodných větvích mladších. Jakožto Ulodendron Sternbg. popsány byly silnější větve, ano i kmeny, s povrchem Lepidodender, na kterém ve dvou kolmých, vstřícných řadách objevují se až několik cm veliké, okrouhlé nebo vejčité důlky. - Z liter. zejména dílo dra O. Feistmantela, Die Versteiner. der böhm. Kohlenablagerungen (»Palaeontographica, XXIII. sv.. 1875 - 76); Stur, Die Culmflora der Ostrauer und Waldenburger Schichten (1877); Gr. zu Solms-Laubach, Einleitung in die Palaeophytologie (1887); Zittel, Handbuch der Palaeontologie (II. d., 1890); Potonié, Lehrbuch d. Pflanzenpalaeontologie (3. seš., 1898). EBr

Zkratky jmen v textu - Stbg., Stnbg. (Hrabě Kašpar Maria Šternberk /Kaspar Maria von Sternberg/ - český teolog, mineralog, geolog, entomolog a botanik. Známý jako otec paleobotaniky), Bgt. (Adolphe-Théodore Brongniart - francouzský paleobotanik).


• Lepidodendron acutum Presl in Sternb. - velikost 110 mm, kladenská uhelná pánev, oddělení - svrchní karbon, stupeň - westphal

Olistěný otisk větve Lepidodendron acutum. Stáří duckmantu (westphal B) (TÁSLER et al. 1979).

Velikost kmínku 130 mm, Švermov, odval z dolu Ronna, radnické vrstvy - radnické souslojí (kladenské souvrství), kladenský revír - westphal.


• Lepidophloios (Lepidofloyos) acerosus Lindley et Hutton 1831 - velikost 55 mm, Švermov, odval z dolu Ronna, oddělení - svrchní karbon, stupeň - westphal, radnické vrstvy - radnické souslojí (kladenské souvrství), kladenský revír

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Lycopodiophyta Cronquist, Takht. & W.Zimm. - plavuně, třída: Lycopodiopsida Bartl., řád: Lepidodendrales , čeleď: Lepidodendraceae H. Potonié, 1893 †, rod: Lepidofloyos Sternberg 1825 †, druh: Lepidophloios (Lepidofloyos) acerosus Lindley et Hutton 1831 †.

Tento rod má podobný habitus jako rod Lepidodendron Sternberg, 1820 †, kmeny ale nebývají tak mohutného vzrůstu. Podstatný rozdíl Je v konfiguraci polštářku. Zatím co u lepidodender jsou poměrně nízké (ploché), u tohoto rodu jsou silně klenuté. Dolní část polštářku Je ohnuta nazpět ke kmeni a překrývá šupinovitě část níže ležícího polštářku. Jsou tak patrny jen vlastní listové jizvy. Ligula je pak v horní části. Tento rod je dosti vzácný v kulmu, hojnější je od stupně westphal svrchního karbonu až do permu.

Zdroj: FLÓRA PRODUKTIVNÍHO KARBONU OSTRAVSKO-KARVINSKÉHO REVÍRU, ÚSTŘEDNÍ ÚSTAV GEOLOGICKÝ, Eva Purkyňová

Velikost 50 mm, odval z dolu Ronna, radnické vrstvy - radnické souslojí (kladenské souvrství) - westphal.


• Sphenophyllum myriophyllum Crépin 1880, Zbůh, oddělení - svrchní karbon, stupeň - westphal C, radnické vrstvy - radnické souslojí (kladenské souvrství), plzeňský revír

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Monilophyta - kapradiny, třída: Equisetopsida C. Agardh - přesličky, řád: Sphenophyllales Seward †, čeleď: Sphenophyllaceae Brong. †, rod: Sphenophyllum Brongniart, 1828 †, druh: Sphenophyllum myriophyllum Crépin 1880.

Velká aleuropelitová deska s velkým množstvím rozplavených přesliček druhu Sphenophyllum myriophyllum Crépin 1880. Velikost desky je 20 x 35 cm a pochází z odvalu Austrie 2, Zbůh u Nýřan.

Synonymum:
Volkmannia gracilis Sternberg, 1823

Zdroj: Libertín M., Bek J., Drábková J. (2014); New sphenophyllaleans from the Pennsylvanian of the Czech Republic. - Review of Palaeobotany and Palynology 200: 196-210.

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky